Jako mladý muž si Chester vyzkoušel úplně běžný vztah, výsledky ovšem shledal neuspokojivými. Po rozchodu se svou poslední přítelkyní tedy začal navštěvovat prostitutky. Tomu se věnoval mnoho let, některé potkal jednou, některé opakovaně, a o každé si vedl záznamy. Už tehdy si připadal šťastnější než většina jeho ženatých přátel. Pak se seznámil s Denise, s níž žije doteď.
Denise původně taky pracovala jako prostitutka, poznal ji tedy nejdřív jako klient. A přestože teď mají monogamní vztah, za sex jí dodnes platí. Svazek v této podobě jim oběma dokonale vyhovuje. Na celý život to třeba není, pravda, ale to ani být nemusí. Budou spolu právě jen do té doby, než jim to vyhovovat přestane.
Tyto své zkušenosti, ale i názory na prostituci a na vztahy obecně shrnul Chester Brown ve skvělém komiksu Sex není zadarmo (Paying For It, česky Argo 2014). Je pozoruhodné, že ačkoli byla v té době prostituce v jeho rodné Kanadě ilegální, poskytla mu Kanadská rada na podporu umění velkorysou finanční injekci, díky níž své dílo propagující prostituci mohl v klidu dokončit. Kanada je teda hodně cool.
Chesterův styl je úsporný – velmi jednoduchý a kultivovaný. Všechno intimní znázorňuje velmi věcně, až by se chtělo říct nevzrušeně, tady je stolní lampička, tady je postel a tady moje genitálie, nic nového. Má cit pro detail; polštářek s knoflíkem na straně 193 mě úplně uhranul.
Kopulující dvojici přitom často umisťuje do bílého výřezu uprostřed jinak černého okénka: exploze světla uprostřed temnoty, působí to dynamicky a jaksi málem spirituálně. (Málem. Případný text ten dojem velmi rychle zruší: Nepříjemná, ne moc pěkná, nekouří – nedostane dýško.)
Někde, třeba ve scénách, kde se o vztazích baví u piva s přáteli, nebo kde o nich vleže na gauči uvažuje sám, vrací se zas a zas stejný obrázek pouze s drobnými variacemi, díky čemuž pochopitelně vynikne text.
Proto lidi potřebují romantický vztah – jsou nejistí – potřebují, aby jim někdo potvrdil, že jsou hodni lásky. Nebo přitažliví. Nebo aspoň milí. Chlap, co má sebeúctu, je takový chlap, který nepotřebuje romantický vztah. Chlap, co platí za sex, nebere erotiku jako berličku pro křehké ego.
Sebe sama kreslí Chester jako vyzáblého muže s rozsáhlou pleší, rozhodně nikterak přitažlivého. (Na konci knihy najdete jeho fotoportrét a zjistíte, že se znázornil velmi věrně.) Zajímavé jsou jeho brýle, které nosí skoro pořád – mocně podtrhávají Chesterův netečný výraz v tváři. Monstrum bez očí a bez citů, napadlo mě z ničeho nic. Takový odsudek! Přitom třeba smutný umí být. Smutně vlastně působí většinu času.
Prostitutky se jedna od druhé moc neliší, což je vysvětleno snahou o zachování soukromí. Chester opravdu postupoval dle svých poznámek, nechtěl ovšem, aby jednotlivé dívky mohly být identifikovány. Ani jejich tváře nikde nenajdete – hlava je buď odvrácená, nebo skrytá za Chestera, nebo ztracená v temnotě.
Než jsem si sedla ke svému pracovnímu stolu, cvičila jsem jógu. Jelikož jsem posléze nevypla hudbu, už třetí hodinou poslouchám zvonky, zurčení horských potůčků a plíživé flétny. Takhle vyklidněná už jsem nebyla sto let.
Jeeeen jsem tu větu dopsala, někdo v domě naproti si rozsvítil hustou síť svých barevných blikajících světýlek. Doufám, že to teď do Vánoc nevypne. Pár takovýchhle nocí a celý vnitroblok má zaděláno na epilepsii.
Pokud jste se teď zamysleli, tak nemusíte, nijak to nesouviselo. Zpááátkyyy.
Je to prostě moc pěkný komiks – zároveň však něco víc. Asi vás budou bavit Chesterovy objevy, drobné úryvky z tisku, recenze na prostitutky z internetových fór (PP pocit přítelkyně, ZS základní servis, OBO… víte, co je OBO? Chesterovi to taky chvíli trvalo) jako něco, co možná neznáte. Ale Chester má téma, má agendu. Naplno to rozjede v závěru:
Ne všechny prostitutky se setkají s násilím, ale mnohé ano. To ale neznamená, že prostituce by měla být ilegální. Když někdo probodne nebo zastřelí taxikáře, nikdo se nezasazuje o to, aby bylo taxikaření postaveno mimo zákon. Každý by měl mít právo určit si, nakolik je ochoten v tom či onom zaměstnání riskovat.
Velmi trefně polemizuje s některými feministkami:
Sheila Jeffreysová definuje redukování na sexuální objekt jako formu citové lhostejnosti. Co je ale špatného na tom, pokud se spolu vyspí lidé, kteří jsou si citově lhostejní? Měli bychom snad postavit mimo zákon sex na jednu noc?
Ale taky velmi důrazně a prostě odpovídá na nejběžnější námitky. Že prý prostituce oslabuje manželství?
Ano, to asi dělá. Mně osobně to nevadí, protože si myslím, že manželství je špatná instituce. Doufám, že čím dál víc lidí přestane považovat posesivní monogamii za nějaký ideál. Sexuální vztah byste neměli mít proto, že jste kdysi v minulosti složili nějaký slib, ale proto, že právě teď, v přítomnosti chcete mít s dotyčnou osobou sexuální vztah.
Zajímavě se vypořádává taky s otázkou, jaký vliv by postupné vytrácení se instituce manželství a sexuální věrnosti mělo na výchovu dětí. Přitom se pořád snaží neopomenout žádný aspekt. Zahrnuje třeba taky výborné námitky svého kamaráda Setha, který zjevně díky zmíněným hospodským debatám o problému hodně přemýšlel a doteď zastává v podstatě názor většiny.
Takže jsou vám předloženy pohledy obou stran, a myslete si, co chcete.
Já do toho rýpat nebudu, jenom poznamenám, že Chesterovy zážitky s prostitutkami rozhodně nepředstavují jedno velké excentrické dobrodružství, jeden velký pornofilm v reálném světě, naopak, je to intimní záznam jedné cesty a téměř bych řekla duchovního přerodu, ale to dělá ta jógová hudba, už to vypínám.
Tak.
Konec zvonků.
Přestože mi to Chester vyložil velmi přesvědčivě, přijde mi smutný. K pocitu nevysvětlitelné prázdnoty se v jedné chvíli i přizná. A to sice překoná, ale divná pachuť se s ním táhne přes všechny ty pronajaté pokoje. Když se mu po sto letech jedna dívka během sexu podívá do očí, je za to neskonale rád. (Co na tom, pravda? Třeba by to za příplatek udělaly i další…)
A jeho momentální soužití s jednou vyvolenou ostatně rovněž působí jaksi cize. Ostatně, jak jinak. Pokud někomu platíme, pak je to práce, obchodní smlouva, a on to nakonec taky v závěru přizná:
Denise říká, že se jí sex se mnou líbí. Mnozí z vás, kteří si tohle čtete, si budou myslet, že ke mně není právě upřímná. Já osobně jí věřím, ale uvědomuju si, že se jí sex se mnou pravděpodobně líbí míň než sex s partnery, od kterých si platit nenechala, a že kdybych jí neplatil, asi by se mnou do postele už nešla.
Vzpomněla jsem si pak na jednu reportáž z ženského časopisu, kde si redaktorka vyzkoušela eskort pro dámy, a pak si taky důvěrně promluvila s několika ženami, které těchto služeb využívají víceméně běžně. Vím, je to pochybný zdroj a vzorek vypovídajících velmi omezený. Nicméně klientky se o muže zajímaly především jako o příjemné společníky, s nimiž se můžou ukázat na firemní či jiné akci, s nimiž stráví hodnotné chvíle v divadle a posléze třeba na večeři. Pak nakonec, ano, některé chtějí i sex, pomalý a něžný, a tak dál.
Nebudu to komentovat, jsem přesvědčený romantik.
Píšu článek o komiksu, a není tady jediný obrázek. Je to tím, že jsem technicky neschopná. Každopádně takhle vás třeba aspoň zvědavost dožene do knihovny. Nebo rovnou do knihkupectví. Bylo by to dobře – Chester si to zaslouží.
Dobrou noc.
Ať už spíte kdekoli, s kýmkoli, zdarma nebo za obolus.