Pak Remoska skutečně doručena byla, jakýmisi, asi doručovacími, kanály z Austrálie.
Remoska dlouho, vlastně až do rozvodu, ležela v kuchyni dole ve skříni (nebo naopak).
Jednou Ducan v ní něco snažil se dělat: smrad hliníku a laku.

„Musí se to napřed nechat vypíct!“, zněl povel na pohledu.

Je možné, že pokrmy z Remosky ve skutečnosti chutnaly dokonce hůř, než upečené v normální troubě.
Leč vystihovaly onu domnělou remoskovou chuť vzpomínky.
Což v dalším časovém průběhu odloučení od výchozích parametrů vedlo k tomu, že pravá remosková chuť mimovolně byla zaměňována za kvalitativně chuť lepší.
Jak už to u vzpomínek bývá.

„Jste fakt blbci!“, četl Ducan za dva týdny.

Problém spočívá pouze v tom, že variace směsí a postupů aplikovaných u kachen určených k pečení je přitrouble omezena: a to troubou (ani remoska není výjimkou, neb tato je pouze modifikací trouby) samotnou.

Potírání kachen medy a směsmi medů, přísad, příměsí se zde příkladně rovná vymýšlením příprav špaget.
Katastrofálním, doposud Ducanem objeveným finálem je recept s titulem Špagety s řepou. Toto je zaboření se do slepých uliček. Aniž by ovšem tato exemplární pohroma byla množinou jako takováto vnímána.

Naopak: množina má medy, řepy, kačeny a trouby za důkaz prudké kreativity.
Jestliže Hůlová „nenachází příběhy v Čechách…“
pak její kreativita není nic dalšího něž modulace režimu cz-pečení kachny v troubě pomocí mongolských a newyorských, afgánských koření.

Dita zažívá v Čechách dobrodružství s pastou.
V Čechách má svoje oblíbené dušené kuře, s bramborem. A s mrkví. To je příběh v Čechách. Trošku ohranej.
A když se nad tím zamyslím: Co je to ´dušené kuře´? Vlastně?

Peče to v troubě, anebo v kdysi vymyšlené remosce?
Nebo to dusí na sporáku v hrnci, to kuře? Na čem? Máslo, voda, víno?

Protože – než se kuře udusí, má Dita mrkev každopádně na sračku, rozdušenou. Dejme tomu zemáky oké.
Jak ale tu pastu přidala… a tak dál.

Jasně, toto jsou taktické otázky.
Strategicky mě zajímá pak to vymejšlení, ten nápad. Ta nenuda.

Ty dostihy. Dohnat a předehnat.
Mám dojem, že je to zcela jedno.
Dita si fakt nevzpomene, jak se v její ledničce objevila nádobka se zelenou pastou kari. Navíc baňatá.

Příběh zde obdržuje na tajemství. To zaprvé.

Poprvé jsem ji zkusila obyčejně: přidala jsem ji k mému oblíbenému dušenému kuřeti s brambory a mrkví. Zafungovalo skvěle.

Pak jsem to riskla s kachnou, kterou jsem potřela medem promíchaným s kari. Znovu úspěch.

Naposledy jsem půlku malé lžičky tohoto výrazného orientálního koření ponořila do hrnce, kde jsem vařila zeleninu na polévku.
A znovu se to povedlo.

Na svůj záhadně získaný kari poklad nedám dopustit.
Fakt si nevzpomenu, jak se v mé ledničce objevila baňatá plastová nádobka uzavřená víčkem. Nejméně rok ovšem stojí v pravém rohu nejspodnější police a jednou za čas na ní dojde.

Dita Pecháčková, šéfredaktorka měsíčníku Apetit

Vždyť se koukněte: Českou republiku ovládl pes Ftefan, chodí s pastýřem stáda ovcí.
Ještě včera nebo kdy tady zase byl ten pán z Dánska, jak vždy napíše „Takže tak nějak“.
Na konci se vždy dvakrát dánsky poděkuje (dánsky Tak znamená Děkuji).
Bytostí je tady požehnaně.
Taky jste si všimla, jak to odbočuje? Meditace, Napříč astrálními světy židovských ovcí, Mísy celebrit.

Že Putin jezdí na motorce už nikoho nezajímá.
Víte, že Remoska je žrout proudu? Nikdo zde nepíše o tom, proč je Remoska nadále tak populární, ve smyslu příčiny: Proud byl za totality levný. A pivo taky!
Když pečete v Remosce, nedivte se, že Vám odešla žárovka na chodbě.

Kdo zde o životě? O tom, co je opravdu důležité?
Já osobně jsem rád, když je kniha rozdělena do několika tematických částí. Jako hra Bingo.

Na to plynule navazuje jiné oblíbené úsloví – „mít toho plné zuby“. Proč máte něčeho plné zuby? Protože vám to právě vylezlo z krku! Dobré chutnání! No není ta čeština nádherná řeč?

(Na prasátko dávám med, lžičku zrnité hořčice, hrubě mletý pepř, drcený jalovec a červený pepř v poměrech „podle chuti“, to vše rozmíchat s olejem, vepře tím důkladně opatlat, zafóliovat a nechat ležet aspoň přes noc, líp tak tři dny pod zátěží. Peču s kyselými jablíčky. Cítím-li se obzvlášť rozmařile, lehce polévám černým pívem. Z krku to zatím nikomu nelezlo, takže to asi bude dobré.)