Při psaní to vypadá, jako by to fungovalo, ale to při překopírování (protože psát a vidět tři řádky, na to snad ani nemám přirovnání, malovat obraz klíčovou dírkou?) vypadalo taky.

K Oblomovi: poslouchal jsem ho před rokem jako audioknihu a někde mám poznámky, tak se snad s nimi sem vrátím, ale pamatuji si, že mi to připadalo jako román o úplně něčem jiném, než o čem se všude píše, že to je. Ve střetu se Štolcem to je jasně patrné, myslím, že tam někde je srovnání, jak by to vypadalo, kdyby si Olga vzala Oblomova? Přijde mi, že Oblomov by byl schopen lásky, takové, která je založena na rozpouštění existenciální samoty poznáváním druhého i sebe sama pro druhého … ale Olga nejspíš ne a on to pochopí… Ale jak říkám, už si to nepamatuju. Ovšem ten dojem, že kniha je především o něčem jiném, než o čem se dočtu, než ji přečtu, tak ten mívám často, takže to bude možná spíš mnou, než těmi knihami, ale to bych se musel ptát autorů, co pro ně bylo jak důležité – a to většinou nejde 🙁

Jsem ovšem moc rád, že jsem se k Oblomovi mohl vrátit, tak na RB nezanevřete, prosím, i kdyby komentáře přicházely tak málokdy, jako Oblomovi …co? Peníze? Sebedůvěra? Činorodost? Světlé chvilky? Víra v možnou smysluplnost života?