Ano, zkuste říct: „Do pussy práca!“
Nebo: „Pussy, kam sem to zas dal?“

Začínejte potichu, nevnucujte se.
Pokora matka vědy.

Jak říkal napoleonský voják Marušce,
když jí hladil nejen ramena,
a ona červená, zčervená se,
šeptal Marušce do ouška:
„…mon petit chou“
a Maruška na druhý den,
Hanička ptá se, tož jaká –
Maři, jaké to belo?
A, teď už Mařa, odvětí, „…tož ja, že jako moc píčšu…“
Aha, významně pozvedla obočí Hanička,
domů pro Otův naučný slovník šla a vepsala
na okraj stránky u slov začínajících na Pi,
„Písčina“, italsky, francouzský ve spojení s ´mokrá´.
Haniččin tatínek byl učitel v Břeclavi.

Je to možné tak žít?
Dožít se takových věcí?
Válek a zbrojení, bez nadějí.

Už začínají se po mně chápat:
Zbohatlík Josiph Bronxký.
Mafián Dočkal z Nákla.
Vrah Jirka zvaný Chapadlo.

proč zde píšete častěji o psaní napsaném jinými jilmy než to, co píšete Vy?

Knihu od Vás bych koupil hned.
Jsou čeští nakladatelé blbí?
Má Jaroslav Rudiš kontakty tak mohutné?
Neměla by Hůlová brát něco jiného?
Kdo opakovaně bije Denemarkovou?
Vidíte!?

A to vynechávám historičku Tu..ovou.
U chlapů – Kozelka po smrti; kdo ještě?
Petr Štengl určitě ne; četla jste jeho Pupíčka nebo jak se to jmenuje?
Určitě ne!
Vy se na obrázku fotky koušete asi do nehtu, asi palce, nebo je to jen gesto – fuk.

Ja nevím, zda je to možné, ale fakt to je.
Čeští nakladatelé blbí.
Anebo Brusel, EU, USA holt…
Mosad?