V každém případě je to jedno z nejpůsobivějších míst, jaké jsem kdy viděla. Tato roztomilá zídka s brankou do hloubky a prázdnoty, na mysu Roca.
Byl to výlet bez větších plánů; minulý týden jsem přiletěla do Lisabonu a najednou nevěděla, proč tam vlastně jsem. Na druhý den ráno jsem jela vlakem do Sintry a po několikahodinovém běhání po lesích se vrátila na nádraží, zeptat se, jak se dostanu do Cascais, kde jsem vlastně rovněž neměla co dělat. Přede mnou stál pár postarších lidí, ptali se velmi ochotné slečny průvodkyně na Cabo da Roca. Co je tam, zeptala jsem se jí posléze, když jsem přišla na řadu. Je to nejzápadnější bod kontinentální Evropy, řekla.
Tak jsem tam jela taky.
Řidič si bezstarostně pískal, autobus vesele nadskakoval v serpentinách nad srázy, až se dokodrcal k zastávce. Vystoupili jsme. Další přijede až za hodinu.
V podstatě tam není co dělat, což ovšem do celého mého bezcílného putování výborně zapadalo. Horizont je nejasný, nebe splývá s oceánem. Vlny jsou jednoduše monumentální. Vítr rovněž. Jako by tam byl jeho domov, domov větru, tam je ve své neomezené, nespoutané síle.
Z druhé strany majáku je ještě jedna nízká budova, zboku má výklenek a v něm překvapivě ošoupané dveře a velký obrázek Pepka Námořníka. Z úst mu vylézá stužka jako světcům v kresbách starých manuskriptů. Říká něco o mysu. Portugalsky.
Stála jsem tam, v závětří majáku, s výhledem na zídku a branku, a přemýšlela, že tady v dávných dobách stáli staří Evropané, místní sedláci, kdoví, a říkali si, tak tohle je konec, tohle je kraj světa. Dál už není nic. V této vodě pluje naše země, ta krásná placka.
A pak se zahleděli nad sebe a taky nevěděli nic o vesmíru, bylo jenom nebe a v něm všechno, na čem záleželo, na každém obláčku anděl a láska a hněv boží.
Já za tím neteskním, vždyť ani nevím, za čím bych to vlastně tesknila. Jen je zvláštní, že nám z toho zůstaly pouze souřadnice na mapě. Teď jsem si to samé místo prohlížela přes Wikipedii, panoramatický pohled, i když ve špatném počasí, pravda. A v mém pokoji z těch vichrů jenom průvan.
Díky mým technickým neschopnostem mi nezbývá než vložit sem obrázky z internetu. Na druhé straně, říkala jsem si, není to špatné. Tu skvělou branku, již tady nikdo fotoaparátem nezachytil, si prostě nechám pro sebe. Svým způsobem možná jako jediná někam opravdu vede.